"Darklight" is a Japanese premium black tea produced by the Kinezuka family.
With each new harvest, one can't help but admire their great work. Years ago, when we had the opportunity to taste their Koucha for the first time, it was just a "good" black tea that we imported mainly as a curiosity. A year later (and with each passing year a little more), interesting notes began to emerge in the flavor, which made this tea part of our regular offer...
Again, we agree with Mr. Kinezuka who said that the first half of the taste of tea is the soil and the second half is the heart that the farmer puts into the tea.
5g of tea per 2dcl of 95°C / 40s water for multiple infusions.
2g per 1dcl of 95°C water / 4 min for one strong cup
Baleno po 50g v Japonsku.
Počátek éry Meidži přinesl obrovský rozvoj pěstování čaje. Vláda si byla vědoma, že zelený čaj není ideální produkt pro západní země a plánovala zahájit produkci čaje černého, který byl na západních trzích oblíbenější a lépe snášel přepravu.
První pokus v roce 1874, kdy japonci získali postup výroby černého čaje od čínských řemeslníků pracujících pro západní obchodníky v Yokohamě a Kóbe nedopadl úspěšně a výsledný čaj, nezvládl přesvědčit zahraniční obchodníky.
V roce 1875 vláda vyslala Tada Motokichiho, bývalého šlechtice šógunátu a nyní obchodníka, na výpravu jejímž cílem bylo odhalit tajemství výroby kvalitních černých čajů v Číně a Indii. V Číně navštívil nejvýznamnější místa, seznámil se s technologií a nakoupil plno semínek. Po dlouhé cestě plné útrap jako první japonec navštívil Assám a Darjeeling, kde se seznámil s moderními postupy, stroji i organizací pěstování čaje v evropském stylu. A co je možná nejdůležitější Tada Mitochiko přivezl semínka indického čajovníku.
Semínka se uchytila a díky tomu byl roku 1908 vyšlechtěn první černý kultivar “Koku-cha No. C8” později pojmenovaný "Benihomare" - "cizinec" narozený na japonské půdě. Předek většiny "beni" kultivarů.
Avšak úspěch nepřicházel - hlavně proto, že si farmáři nemohli dovolit drahé stroje, které byli nezbytnou součástí a tak dramatický úspěch stále nepřicházel. Export černého čaje vzrostl prakticky jen v chvíli kdy nebyla produkce na Ceylonu a v Indii.
I po druhé světové válce vláda pokračovala s podporou černého čaje - Japonsko v té době zažívá výrazný ekonomický růst a s ním se objevila i domácí poptávka po černém čaji, co pijí evropané. Aby podpořila domácí produkci černého čaje zavedla vláda systém, který byl přinejmenším unikátní:
"Firma, která chce dovážet černý čaj ze zahraničí musí koupit stejné množství černého čaje vypěstovanéhov Japonsku."
Smutné bylo, že importovaný byl nejen kvalitnějších, ale i levnější.
Toto svérázné nařízení platilo až do roku 1971, kdy liberalizace mezinárodního obchodu přinesla jeho konec.
Pro představu: v roce 1969 se prodalo 2000 tun japonského černého čaje a v roce 1975 to byly pouhé tři tuny.
A tak to po téměř 100 letech snahy, bez žádného většího úspěchu, vypadalo na konec neslavné historie černého čaje v Japonsku.
Avšak, zatím co 60. a 70. léta byla zlatým věkem zeleného čaje (hlavně sencha), tak v 80. začala konzumace a poptávka klesat až neuvěřitelně.
Káva, cola, Darjeeling, ice tea.. Atd..
Na konci 90. let se znovu objevila myšlenka na černý japonský čaj.. a tentokrát ve správnou chvíli! Z téměř 0 v roce 1990 je to 250 tun v roce 2015.
250 tun je sice hodně daleko do 2000 tun před rokem 1971, ale je třeba pochopit že dnešní pěstitelé jsou malí farmáři, kteří se místo kvantity zaměřili na kvalitu a berou pěstování černého čaje seriózně. Najít v Japonsku kvalitní černý čaj před deseti lety byl skoro zázrak a dnes lze narazit na opravdové skvosty.