Japonský černý čaj od našich klasických dodavatelů - rodiny Kinezuka.
S každou další sklizní nezbývá než obdivovat jejich skvělou práci. Před lety, když jsme měli možnost jejich Koucha poprvé ochutnat, to byl pouze "dobrý" černý čaj, který jsme dovezli hlavně jako zajímavost. O rok později (a s každým rokem o něco více) se v chuti začali objevovat zajímavé tóny, které tento čaj zařadili do naší stálé nabídky...
Opět dáváme za pravdu panu Kinezukovi, který říkal, že první polovinu chuti čaje dělá půda a druhou polovinu srdce, které farmář do čaje vkládá.
Oblast: Shizuoka
Farmář:
Tip na přípravu:
5g čaje na 2dcl vody 95°C / 40s pro více nálevů.
2g na 1dcl vody 95°C / 4 min pro jeden silný šálek
Baleno po 50g v Japonsku.
Počátek éry Meidži přinesl obrovský rozvoj pěstování čaje. Vláda si byla vědoma, že zelený čaj není ideální produkt pro západní země a plánovala zahájit produkci čaje černého, který byl na západních trzích oblíbenější a lépe snášel přepravu.
První pokus v roce 1874, kdy japonci získali postup výroby černého čaje od čínských řemeslníků pracujících pro západní obchodníky v Yokohamě a Kóbe nedopadl úspěšně a výsledný čaj, nezvládl přesvědčit zahraniční obchodníky.
V roce 1875 vláda vyslala Tada Motokichiho, bývalého šlechtice šógunátu a nyní obchodníka, na výpravu jejímž cílem bylo odhalit tajemství výroby kvalitních černých čajů v Číně a Indii. V Číně navštívil nejvýznamnější místa, seznámil se s technologií a nakoupil plno semínek. Po dlouhé cestě plné útrap jako první japonec navštívil Assám a Darjeeling, kde se seznámil s moderními postupy, stroji i organizací pěstování čaje v evropském stylu. A co je možná nejdůležitější Tada Mitochiko přivezl semínka indického čajovníku.
Semínka se uchytila a díky tomu byl roku 1908 vyšlechtěn první černý kultivar “Koku-cha No. C8” později pojmenovaný "Benihomare" - "cizinec" narozený na japonské půdě. Předek většiny "beni" kultivarů.
Avšak úspěch nepřicházel - hlavně proto, že si farmáři nemohli dovolit drahé stroje, které byli nezbytnou součástí a tak dramatický úspěch stále nepřicházel. Export černého čaje vzrostl prakticky jen v chvíli kdy nebyla produkce na Ceylonu a v Indii.
I po druhé světové válce vláda pokračovala s podporou černého čaje - Japonsko v té době zažívá výrazný ekonomický růst a s ním se objevila i domácí poptávka po černém čaji, co pijí evropané. Aby podpořila domácí produkci černého čaje zavedla vláda systém, který byl přinejmenším unikátní:
"Firma, která chce dovážet černý čaj ze zahraničí musí koupit stejné množství černého čaje vypěstovanéhov Japonsku."
Smutné bylo, že importovaný byl nejen kvalitnějších, ale i levnější.
Toto svérázné nařízení platilo až do roku 1971, kdy liberalizace mezinárodního obchodu přinesla jeho konec.
Pro představu: v roce 1969 se prodalo 2000 tun japonského černého čaje a v roce 1975 to byly pouhé tři tuny.
A tak to po téměř 100 letech snahy, bez žádného většího úspěchu, vypadalo na konec neslavné historie černého čaje v Japonsku.
Avšak, zatím co 60. a 70. léta byla zlatým věkem zeleného čaje (hlavně sencha), tak v 80. začala konzumace a poptávka klesat až neuvěřitelně.
Káva, cola, Darjeeling, ice tea.. Atd..
Na konci 90. let se znovu objevila myšlenka na černý japonský čaj.. a tentokrát ve správnou chvíli! Z téměř 0 v roce 1990 je to 250 tun v roce 2015.
250 tun je sice hodně daleko do 2000 tun před rokem 1971, ale je třeba pochopit že dnešní pěstitelé jsou malí farmáři, kteří se místo kvantity zaměřili na kvalitu a berou pěstování černého čaje seriózně. Najít v Japonsku kvalitní černý čaj před deseti lety byl skoro zázrak a dnes lze narazit na opravdové skvosty.